Informace

Slevy

  • Kunzit
    Kunzit

    Kunzit Hmotnost: 73 g Rozměr: 10,3 x...

    2 108,00 Kč 2 480,00 Kč
Přírodní krystaly a minerály

Přírodní surové minerály tvoří nejpočetnější skupinu v našem eshopu. Nabídku neustále doplňujeme a snažíme se rozšiřovat. Naším záměrem vždy bylo a je přivést (nejen) na český trh minerály a drahé kameny, které nejsou tak snadno dostupné. Přírodní krásy mají mnoho podob a my bychom tyto dary rádi šířili mezi vás. Pokud jste nenašli, co jste hled...

Přírodní surové minerály tvoří nejpočetnější skupinu v našem eshopu. Nabídku neustále doplňujeme a snažíme se rozšiřovat. Naším záměrem vždy bylo a je přivést (nejen) na český trh minerály a drahé kameny, které nejsou tak snadno dostupné. Přírodní krásy mají mnoho podob a my bychom tyto dary rádi šířili mezi vás. Pokud jste nenašli, co jste hledali, určitě nás neváhejte kontaktovat.

Zobrazit

Přírodní krystaly a minerály   Počet produktů: 470

Podkategorie

  • Adulár/měsíční kámen

    Adulár (měsíční kámen) je odrůda minerálu ortoclas ze skupiny živců. Díky jeho složení - střídajících se vrstev minerálů ortoclasu a albitu - vzniká při dopadu světla optický jev zvaný ,,adularescence" (nebo-li také Shiller) , díky jemuž je Adulár tak známý a velmi ceněný.

    Název Adulár získal dle místa svého objevu a to Adulského pohoří ve Švýcarsku. Nejkrásnější měsíční kameny ale pocházejí ze Srí Lanky, Tanzanie a také Madagaskaru.

    Adulár je používán v klenotech již po tisíciletí - dochovány jsou záznamy už od starověkých civilizací. Např. starověcí Řekové a Římané měsíční kámen obdivovali a uctívali, protože věřili, že vznikl z paprsků Měsíce, a spojovali jej s měsíčními božstvy.

    Měsíční kámen se také stal populární během období Art Nouveau, kdy začlo vznikat nejvíce šperků s tímto klenotem. I v současnosti je klenotníky a šperkaři velmi oblíben a zájem o něj neustále narůstá.
    Nejčastěji se brousí do kabošonů, aby tak nejlépe vynikla krása adularescence.
    Velmi vzácný je u aduláru tzv. efekt ,,kočičího oka".

  • Achát

    Achát (z řeckého achates) je minerál, jehož název pochází z historického názvu řeky Achates (dnes Dirillo) na Sicílii. Jedná se o koncentricky jemně i hrubě vrstevnatou odrůdu chalcedonu (křemene). Přísně vědecky vzato není achát jeden minerál, ale směs proužků křemene, chalcedonu a opálu. Charakteristickým, okem viditelným znakem achátu je pestrobarevnost; mezi nejběžnější zbarvení patří bílo-šedá, bledě modrá, oranžovo-červená a černá. Na Mohsově stupnici tvrdosti má stupeň tvrdosti 6-7. Známe několik odrůd achátu například pseudoachát, achát mechový (dendritická textura), achát korálový, achát zříceninový, achát bleskový a další. Ve středu achátu se někdy nachází dutiny obvykle vyplněné krystaly ametystu, záhnědykalcitu nebo zeolitů. Výsledné zbarvení achátu pak závisí na množství takzvaných inkluzí jiných minerálů nebo příměsi jiných prvků ve struktuře. Některé acháty se dají barvit i uměle - dařilo se to již ve starém Řecku a Římě. Jednotlivé charakteristické kresby kamenů pak mají i vlastní názvy.

  • Akvamarín

    Krásný akvamarín je kámen, který se bude skvěle vyjímat ve vaší sbírce. Akvamarín u nás najdete také mezi šperkovými kameny.

  • Ametyst

    Ametyst je odrůda křemene různých odstínů fialové barvy, o tvrdosti 7 Mohsovi stupnice. Ametyst je počítán mezi drahé kameny, je oblíbeným materiálem pro výrobu různých ozdob a šperků. Nachází se především v dutinách zásaditých hornin (geodách). Ametyst má barvu od jemně fialové po purpurovou. Některé ametysty jsou průhledné, jiné jen průsvitné, další neprůsvitné, tzv. opakní. Kvůli svému zbarvení jsou velmi oblíbené. Jako šperk měl ametyst význam už od starověku. Korále z ametystu jsou známy ze starověkých kultur civilizace Mohendžo-dara, Egypta, Sumeru a Baktrie v Afghánistánu a Tádžikistánu. Od počátku historie se ametyst využíval v klenotnictví, řezaly se z něj sumerské a mezopotámské pečetní válečky, a především antické (řecké i římské) gemy. Také v evropském klenotnictví a v glyptice se ametyst od středověku až do současnosti hojně využívá, proslulé jsou misky a konvice dvorských umělců Karla IV., či nádobí z dílen brusičů rodiny Miseroniů, kteří pracovali v Praze-Bubenči pro císaře Rudolfa II. a jeho dvůr. 

  • Angelit
  • Apatit

    Apatit je minerál, který vzniká krystalizací z magmatu, či z nahromaděných zbytků organických látek tzv. fosforitů. Jedná se o velmi hojný akcesorický minerál, který je jednou ze základních složek hornin. Je to nejrozšířenější fosfát v zemské kůře. Vzniká ve velmi širokých podmínkách od magmatické činnosti až po sedimentaci. V magmatických horninách se setkáváme s jeho výskytem v žulách a v gabru.

  • Aragonit

    Aragonit (uhličitan vápenatý) vzniká při nízkoteplotních a připovrchových podmínkách, je pozdním minerálem hydrotermálních ložisek a epitermálních žil, hojný je na termálních pramenech a gejzírech. Vzniká při rozkladu vápenatých čedičů a jejich láv autohydratací. Recentní je v sedimentech či je přítomen jako složka krápníků. Tvoří krátce či dlouze prismatické krystaly, sloupcovité či vláknité krystaly, tvoří stébelnaté, pizolitické (hrachovec) či vřídlovcovité (vřídlovecagregáty. Jsou známy dvojčaté srůsty, ojediněle je znám srůst tří krystalů, čímž vzniká pseudohexagonální vzhled.  Barvy je bílé, šedé, žlutobílé, nazelenalý, načervenalý, žlutobílý, modravý, fialový, též bezbarvý. Je průhledný až průsvitný, pleochroismus není znám, je termoluminiscenční. Vryp bílý či bezbarvý. Lesk skelný na plochách krystalů, smolný na lomových plochách.

  • Astrofylit

     Astrofylit vytváří hvězdicovité agregáty, které tomuto kameni také daly jméno. Název astrofylit pochází z řečtiny, složením dvou slov: astron, které znamená „hvězda“ a phyllon, které znamená „list“. Astrofylit je měkký a křehký minerál, s tvrdostí 3 – 4 na Mohsově stupnici. Byl poprvé objeven až v roce 1854 v Norsku.

    Přestože je na trhu zatím poměrně dostupný, astrofylit je relativně vzácným kamenem, protože se vyskytuje jen na několika málo místech na světě, především v Rusku na Kolském poloostrově. Vedle Ruska je už jen několik lokalit v Kanadě (provincie Qubec), USA (Colorado), Norsku a Grónsku.

    Astrofylit se nachází v odstínech zlatožluté, bronzové či dokonce až měděné barvy. Opravdu unikátní kousky v sobě mají někdy i záblesk modré barvy. Astrofylit je v surovém stavu neuvěřitelně krásným kamenem, protože jeho jehlice odrážejí světlo a astrofylit se doslova třpytí záblesky měděné nebo bronzové barvy. Jeho jehlice vytváří krásný ornamentální kontrast se světlým podložím, ve kterém se nacházejí. Astrofylit je vskutku velmi dekorativní kámen, proto je tolik oblíbený především ve výrobě šperků, kde se používá hlavně v surovém stavu.

  • Brazilianit

    Brazilianit, jehož jméno pochází z jeho země původu, Brazílie, rozhodně nepatří k běžně dostupným minerálům. Je to typicky žlutozelený fosfátový minerál, který se nejčastěji vyskytuje u pegmatitů bohatých na fosfáty. Vyskytuje se ve formě dokonalých krystalů seskupených v drúzách, v pegmatitech, a často má kvalitu drahokamů. Tvrdost Brazilianitu je 5,5 Mohsovi stupnice. Barva brazilianitu se pohybuje od tmavě žlutozelené až bledě žluté. Brazilianit začne ztrácet barvu při zahřátí na 200 ° C a při zahřátí na 300 ° C se stává bezbarvý.

  • Celestýn

    Celestýn vzniká srážením přímo z mořské vody anebo až během zpevňování mořských usazenin, kdy v hornině vznikají kulovité konkrece celestinu, někdy s dutinou a dobře omezenými krystaly uvnitř. Celestýn, síran strontnatý, je blízký i podobný barytu, v přírodě je ovšem o něco méně rozšířený než baryt. Může být bezbarvý, bílý, světle modrý, nažloutlý, vzácně i červený či hnědý. Tvoří zemité, celistvé, stébelnaté, sloupcovité až vláknité agregáty, konkrece a také sběrateli vyhledávané sloupcovité a tabulkovité dobře omezené krystaly, průhledné a průsvitné, dokonale a dobře štěpné ve dvou směrech, na krystalových plochách skelně lesklé až matné.

  • Danburit

    Danburit je minerál z minerální třídy „křemičitany a germanáty“, o tvrdosti 7 Mohsovy stupnice. Poprvé byl nalezen v Danbury (odtud pochází jeho název), Connecticut, USA. Danburit je málo známý jako drahokam, ale jeho popularita roste. Jeho krystaly mají vynikající čistotu a jsou tak velmi atraktivní pro využití v klenotnictví. Nejčastěji se vyskytuje danburit v čirých, dokonale průhledných krystalech, ale dle přítomnosti dalších příměsí může být zbarven do světle růžové, zelenkavé, bílé, šedivé či žluté.

  • Dioptas

    Dioptas je minerál, křemičitan mědi, krystalizující v trigonálním systému. Tvoří krátce až dlouze sloupcovité krystaly s klencovým ukončením, nebo se vyskytuje v zrnitých až celistvých agregátech. Dioptas je neobvyklý minerál, který vzniká převážně v pouštních oblastech. Je velmi vzácný, vyskytuje se jen na několika dosud známých nalezištích na světě - a to v Kongu, Namibii a Kazachstánu. Typická je jeho tmavě zelená barva, pro kterou je velmi oblíbený a vyhledávaný mezi sběrateli. Zajímavost - krystaly dioptasu byly použity jako ozdoba neolitických soch, jež pocházejí z doby kolem roku 7200 před Kristem.

  • Dolomit

    Dolomit je velmi podobný minerálním kalcitům. Kalcit se skládá z uhličitanu vápenatého (CaCO3), zatímco dolomitu je uhličitan vápenato-hořečnatý (CaMg (CO3) 2). Je to klencový minerál.
    Pojmenován podle: Déodat Gratet de Dolomieu. Nejčastěji tvoří zrnité, masivní nebo kuličkové agregáty, pseudomorfózy. Krystaly ve tvaru romboedru mají zohýbané plochy a obvykle tvoří drůzy.

  • Eudialyt

    Eudialyt je velmi vzácný exkluzivní minerál nefelinových syenitů a přidružených pegmatitů. Eudialyt je pojmenován dle řeckého „eu“ - dobře a „dialytos“ - rozpustný, což poukazuje na jeho snadnou rozpustnost v kyselinách.
    Průsvitné až průsvitné červené (připomínající pyrop) až červenohnědé eudialyty se mohou vyskytovat buď jako krystaly nebo ve formě masivních zrn. Hezky tvarované krystaly jsou ale velmi vzácné. Nejznámější naleziště eudyalitů najdeme na poloostrově Kola v Rusku, dále pak v Grónsku, Norsku a Kanadě.
    Eudialyty se nejčastěji brousí do kabošonů a užívají ve šperkařství.

  • Fluorit

    Fluorit, česky kazivec, je krychlový minerál skládající se z fluoridu vápenatého, CaF2Tvoří nejčastěji krystaly ve tvaru krychle, vzácněji oktaedry, někdy jsou poměrně často vyvinuty plochy rombického dodekaedru. Velmi časté jsou kombinace těchto tvarů. Jsou známy kostrovité krystaly oktaedrického habitu, jejichž plochy jsou pokryty orientovanými nárůsty drobných krystalků fluoritu s plochami, běžné jsou srůsty drobných krychlových krystalů uspořádaných do jednoho velkého osmistěnu se stupňovitými plochami tvořenými těmito srostlými krychličkami. Také nárůsty drobných krystalů fluoritu, s nejrůznějšími kombinacemi běžných tvarů, které narůstají na vrcholy osmistěnu. Někdy jsou krystaly zřetelně protažené podle jedné z ploch krychle.Plochy oktaedrů jsou obvykle nerovné, matné; hrany krychlí pak hladké a lesklé, ale někdy i s rýhováním rovnoběžně s hranami krychle nebo mají parketovité uspořádání.

  • Granát

    Jako granáty (Hagones, 1250), označujeme skupinu krychlových minerálů, nesosilikátů s komplikovaným chemickým vzorcem obecného tvaru X3Z2[SiO4]3. Název pochází z latinského granatum malum – granátové jablko. Zpravidla tvoří rombododekaedrické a hexaoktoedrické krystaly. Zrnité a kompaktní agregáty jsou méně časté. V náplavech se vyskytují jednotlivá zrna nebo ohlazené oblázky. Mezi nejznámější odrůdy patří Almandin, Grosulár (světle zelený až jantarově žlutý nebo sytě hnědý), Hesonit (odrůda grosuláru, medově žluté barvy), Pyrop (krvavě rudý až černý), Spessartin (tmavočervený až hnědočervený), Uvarovit (smaragdově zelený). Nejvzácnější jsou pyropy s efektem změny barvy jako u alexandritu, na denním a umělém osvětlení, velmi drahé jsou smaragdově zelené tsavority z Tanzanie, démantoidy z Ruska, levnější jsou oranžové spessartiny, vyhledávaný je rhodolit, pyralmandin je směs pyropu a almandinu, nádherné malinové barvy. Indové a Římané již ve starověku užívali hojně grosulár,oranžový až medový hesonit, protože věřili, že odvrací zlo, kámen gomedha, gomeda.

  • Hidenit
  • Charoit

    Charoit je tajemný kámen, který byl objeven sice již ve čtyřicátých letech ruskými geology, avšak poprvé popsán byl až v roce 1978. Proč tomu tam bylo? I když je Čaroit charakteristický svou levandulovou barvou s bílým, černým a hnědým žíháním a jeho sytá barva je vskutku nevšední, protože není průhledný, byl zpočátku odborníky podceněn a ignorován. Zájem vzrostl až okolo roku 1978, kdy se o něj začal více zajímat J.G. Rogov. Po důkladném průzkumu bylo zjištěno, že Charoit je unikátní nejen zbarvením, které způsobuje vysoký obsah manganu, ale i dalším složením. Obsahuje celkem na 40 vzácných stopových prvků a minerálů, z nichž některé byly do té doby dokonce ještě neznámé. Charoit patří mezi nejvzácnější kameny světa.  Jediným nalezištěm na světě je totiž Jakutsko (Yakutsk), čili oficiálně – Sasha republik. V Jakutsku je sice hned několik míst, kde se Čaroit dá nalézt: oblast řeky Chary (podle níž se i kámen jmenuje), povodí řeky Togo, štít Aldan, východosibiřská oblast, Danam a Murumský masiv, přesto se jedná prozatím pouze o jedinou oblast na světě, kde by se kámen takových kvalit mohl těžit. Vzácnost ještě navyšuje skutečnost, že stát se snaží zdroje ochránit a dovoluje ročně vytěžit maximálně 100 tun Charoitu ročně. Cena rok od roku stoupá i vůči tomu, že se doposud žádné jiné ložisko nenalezlo a tak se zdroje zmenšují. Dostupnost k Čaroitu je obtížná.

  • Chromdiopsid

    Chromdiopsid je stále více oblíbený, nádherně sytě zbarvený kámen, známý též pod názvem „Ruský smaragd", pocházející z naleziště v Jakutsku. Patří do skupiny Diopsidů. Název Diopsid je odvozen od řeckého slova 'diopsis', které znamená „ dva druhy vidění nebo mající dvě podoby". Je takto pojmenovaný proto, že při pohledu z jedné strany má exponát jednu barvu, zatímco z jiného úhlu se objevuje v různých odstínech.
    Objevuje se na metamorfních ložiskách bohatých na vápník a chróm ( právě chróm způsobuje typické zelené zabarvení). V roce 1988 byla objevena naleziště drahokamového chromdiopsidu na východní Sibiři, tudíž jedná se o drahokam, jenž se začal používat teprve nedávno. Vzhledem k jeho překrásné barvě jeho oblíbenost a cena stále stoupá. 

  • Chryzokol

    Chryzokol je složitý křemičitan měďnatý. Má nejčastěji jasnou azurovou (modrozelenou) barvu a jeho tvrdost je 2,5 až 7,0. Nachází se v oxidační zóně měděných rud. Přidruženými minerály jsou křemen, limonit, azurit, malachit, cuprit a další sekundární měděné minerály.
    Má-li barvu světlejší, může být nesprávně zaměňován za tyrkys.
    Chryzokol se velmi dobře opracovává a je již od starověku oblíbenou surovinou v klenotnictví.

  • Chryzopras

    Chryzopras je zeleně zbarvená průsvitná odrůda minerálu chalcedonu. Ze všech odrůd chalcedonu je tento drahý kámen ceněn nejvíce. Název pochází z řečtiny (chrysos = zlatý). Typickou jablečně zelenou barvu (která kolísá od žlutozelené po trávově zelenou) způsobují vodnaté křemičitany (případně oxidy) niklu (např. kerolit, pimelit). Barva může na slunečním světle blednout. Zeleně zbarvené kameny patřily k nejcennějším a nejoblíbenějším již ve starověku. Chryzopras byl používaný již Řeky a Římany. Výrazné obliby dosáhl obzvlášť ve 14. století, kdy jím nechal Karel IV. vyzdobit Svatováclavskou kapli na Hradčanech a také kaple na Karlštejně. Novější je výzdoba zámku Sanssouci v Postupimi. Používá se ve šperkařství do prstenů, náušnic a broží, k výrobě menších dekroativních předmětů.

  • Iolit/cordierit

    Iolit/cordierit je minerál ze skupiny cyklosilikátů bohatý na hliník. Jeho krystaly vykazují pleochroismus -  z jednoho úhlu pohledu je sytě modrofialový, při pootočení kamene modrá zcela zmizí a jeví se jako šedavý až nažloutle kouřový. Třetí barva je méně nápadná, většinou bledě modrá. 
    Ve větší či menší míře je pleochroická většina drahých kamenů s výjimkou těch, které krystalizují v krychlové soustavě. U většiny z nich je pleochroismus málo patrný a k jeho odhalení je používán jednoduchý optický přístroj, nazývaný dichroskop. S nápadným, silným pleochroismem se lze setkat zejména u některých safírů, turmalínu a nevypalovaného tanzanitu, jen zřídka je ale tak nápadný jako u cordieritu. 
    Směr barev je dán orientací krystalové osy. Kameny, které mají 2 barvy se nazývají dichroické, se 3 barvami trichroické. V dobách, kdy nebyl tento jev ještě detailně prozkoumán, byl cordierit nazván dichroit, ačkoliv je ve skutečnosti trichroický.. Stojí za zmínku, že se vyskytuje i v Česku (například na Šumavě).

  • Jadeit
  • Jantar

    Jantar je lehká a křehká látka, zvláštní forma uhlíkaté nerostné látky, někdy řazená mezi minerály. Jindy je řazena mezi organogenní sedimentární horniny, protože jde o fosilizovanou pryskyřici některých stromů, mineralizovanou pryskyřici třetihorních jehličnanů starou nejčastěji kolem 50 milionů let (je však známý jantar o stáří až 320 milionů let, tedy pocházející z prvohorního karbonu). Nejběžnější barva jantaru je zlatavě žlutá, ale nalézají se odrůdy zcela průhledné, červené, kávové i bílé. Zajímavé je, že se dodnes nepodařilo jantar uměle vyrobit, přestože je poměrně dobře známo jeho chemické složení i předpokládaný postup vzniku. Jantar je organického původu a má amorfní strukturu. Jeho složení se liší v závislosti na stromu, ze kterého pochází, i když všechny druhy jantaru obsahují terpeny nebo složky, které jsou společné ztvrdlým pryskyřicím. Třeme-li jantar vlněnou látkou, vzniká záporný náboj statické elektřiny. Tuto vlastnost jantaru popsal již v 6. století př. n. l.. Výroba šperků a ozdobných předmětů z jantaru má dlouhou tradici, neboť je lidé zpracovávali od mladší doby kamenné. Šperky a amulety z jantaru používali lidé i v dalších kulturách (např. starověké Řecko, Řím, Májská a Incká civilizace), věřili jejich síle a mnohdy jej využívali i jako talisman nebo léčebný prostředek. Jantar slouží také jako médium, uchovávající ve fantastických detailech organismy (zejména bezobratlé živočichy) z minulých geologických období. Nejstarší dochovaný jantar se zachovaným hmyzem pochází z období druhohorního triasu a má stáří asi 230 milionů let.

  • Jaspis

    Jaspis je neprůhledná odrůda chalcedonu vyskytující se v několika barevných variantách (červená, zelená, žlutá, hnědá…). Hlavní složkou je oxid křemičitý s častými přimíšeninami opálu, zabarvení pak určují uzavřeniny chloritu, příměsi železamanganu a jiných prvků. Již od starověku ceněný kámen. Kromě šperkařství má význam také v esotericeJaspis se tvoří v dutinách hornin různého druhu v důsledku ochlazování horkých roztoků, plynů a par unikajících z chladnoucího magmatu(vyplňuje dutiny čedičových a metaforových mandlovců), kde vzniká za nízkých teplot jako sraženina silikátových roztoků. Dále může vzniknout kontaktní metamorfózou hornin vhodného složení. Řekové, Římané i Egypťané si ho cenili jako drahokamu. Do jaspisu se vyřezávaly reliéfy a intaglie. Velká kolekce vyřezávaných jaspisů, převážně vytěžených na Uralu, se nalézá v petrohradské Ermitáži. Římský císař, král český a uherský Rudolf II. měl stůl vykládaný jaspisy mnoha barev. Tento stůl byl jedním ze sedmi divů renesance.

  • Kalcit

    Kalcit je klencový minerál. Krystalický kalcit vzniká především na hydrotermálních žílách různého původu, kde často tvoří masivní výplně či krystaly do dutin. Vyskytuje se samostatně i společně s mnoha dalšími minerály, běžný bývá například na rudních žílách. Na čirém kalcitu je dobře patrná specifická optická vlastnost kalcitu, tedy poměrně vysoký dvojlom světla. Název kalcitu pochází z latinského „calx“, což v překladu znamená „vápno“. Tento kámen se vyskytuje ve velkém množství barevných variací. Ve starém Egyptě, Babylónii, Asýrii a Římě se těšil velké oblibě především tzv. „zlatý onyx“. Římané z něj dělali krásné sochy, mozaiky apod. Např. islandský vápenec využívali  Vikingové - při svých plavbách určovali polohu Slunce na obloze zakryté mraky.

  • Karneol

    Karneol je polodrahokam a barevná odrůda chalcedonu (mikrokrystalická varieta křemene). Oranžovočervené zabarvení karneolu způsobuje obsažený krevel (Fe2O3/hematit) a podle této barvy dostal také jméno. Vyskytuje se po celém světě jako výplň dutin magmatických i sedimentárních hornin, kde se vysrážel z roztoků kyseliny křemičité. Nejznámější naleziště byla od starověku na pouštích Arábie a Egypta. 

  • Křemen/křišťál - surový

    Křišťál je bezbarvá odrůda křemene (SiO2). Většinou se vyskytuje ve formě krystalů v šesterečné krystalové soustavě s tvrdostí 6,5–7,5 Mohsovy stupnice. Vzniká jako většina křemičitanů vykrystalizováním z magmatu. Křišťál je hojně využívaným kamenem ve šperkařství(většinou s vrostlicemi), v laserové technice a radiotechnice, pro výrobu optických přístrojů a ve sklářském průmyslu. Oblíbený je jako sbírkový kámen. Křišťál je bezbarvá odrůda oxidu křemičitého. Křišťál tvoří krystaly i jejich srostlice. Vzácnějšími útvary křišťálu je „žezlový křišťál“. Jedná se o krystaly, které byly v průběhu vytváření krystalu na nižších úrovních obaleny okolními příměsemi a zastavily jeho růst. Tím pádem mohl růst krystalu pokračovat pouze v jediném bodě a to na nejaktivnějším místě-vrcholu krystalu. Díky tomuto vznikl útvar tvaru žezla. Tento útvar je ale spíše charakteristický pro ametyst, u něhož je důvodem zastavení růstu železo, které je přísadou v křišťálu.Křišťál také tvoří vlasatce, což jsou krystaly křišťálu, ve kterých jsou vrostlice rutilu – podle jeho barvy se tento krystal nazývá Amorovy šípynebo Venušiny vlasy. Nejkrásnější vlasatce pocházejí z Brazílie a dolů v Uralu v Rusku. Podobný jev se vyskytuje u citrínu, kde jsou ve struktuře plynné nebo vodní vrostlice a při nasvícení proti přímému světlu vypadají jako „zlatý déšť“.Asi tím nejhezčím a nejzajímavějším útvarem u křišťálu jsou tzv. fantomy. V určité etapě růstu sloužil křišťál jako základ pro růst krystalků jiného minerálu. Rostoucí krystal křišťálu poté některé krystalky odhodil a jiné obalil nebo vstřebal, tím pádem se staly krystalky součástí – uzavřeninami, označením růstové zóny krystalu. Fantomy se vyskytují i v jiných minerálech, například v kalcitu.Lidé již v neolitu používali úlomků křišťálu jako ostré hroty šípů a kopí. Podle antických legend bohové pili víno pouze z křišťálových pohárů. Proto byly v antickém Římě považovány křišťálové džbány a číše za luxusní předměty a pyšnili se jimi jen nejbohatší a císaři. Povídá se, že císař Nero začal ztrácet svojí moc poté, co v záchvatu hněvu rozbil svoji sbírku křišťálových číší

  • Křemen/křišťál -...

    Křišťál je bezbarvá odrůda křemene (SiO2). Většinou se vyskytuje ve formě krystalů v šesterečné krystalové soustavě s tvrdostí 6,5–7,5 Mohsovy stupnice. Vzniká jako většina křemičitanů vykrystalizováním z magmatu. Křišťál je hojně využívaným kamenem ve šperkařství(většinou s vrostlicemi), v laserové technice a radiotechnice, pro výrobu optických přístrojů a ve sklářském průmyslu. Oblíbený je jako sbírkový kámen. Křišťál je bezbarvá odrůda oxidu křemičitého. Křišťál tvoří krystaly i jejich srostlice. Vzácnějšími útvary křišťálu je „žezlový křišťál“. Jedná se o krystaly, které byly v průběhu vytváření krystalu na nižších úrovních obaleny okolními příměsemi a zastavily jeho růst. Tím pádem mohl růst krystalu pokračovat pouze v jediném bodě a to na nejaktivnějším místě-vrcholu krystalu. Díky tomuto vznikl útvar tvaru žezla. Tento útvar je ale spíše charakteristický pro ametyst, u něhož je důvodem zastavení růstu železo, které je přísadou v křišťálu.Křišťál také tvoří vlasatce, což jsou krystaly křišťálu, ve kterých jsou vrostlice rutilu – podle jeho barvy se tento krystal nazývá Amorovy šípynebo Venušiny vlasy. Nejkrásnější vlasatce pocházejí z Brazílie a dolů v Uralu v Rusku. Podobný jev se vyskytuje u citrínu, kde jsou ve struktuře plynné nebo vodní vrostlice a při nasvícení proti přímému světlu vypadají jako „zlatý déšť“.Asi tím nejhezčím a nejzajímavějším útvarem u křišťálu jsou tzv. fantomy. V určité etapě růstu sloužil křišťál jako základ pro růst krystalků jiného minerálu. Rostoucí krystal křišťálu poté některé krystalky odhodil a jiné obalil nebo vstřebal, tím pádem se staly krystalky součástí – uzavřeninami, označením růstové zóny krystalu. Fantomy se vyskytují i v jiných minerálech, například v kalcitu.Lidé již v neolitu používali úlomků křišťálu jako ostré hroty šípů a kopí. Podle antických legend bohové pili víno pouze z křišťálových pohárů. Proto byly v antickém Římě považovány křišťálové džbány a číše za luxusní předměty a pyšnili se jimi jen nejbohatší a císaři. Povídá se, že císař Nero začal ztrácet svojí moc poté, co v záchvatu hněvu rozbil svoji sbírku křišťálových číší

  • Kunzit

    Kunzit (stejně jako Hiddenit) je varianta minerálu Spodumen.
    Kunzit byl objeven v roce 1902, a byl pojmenován po hlavním klenotníkovi firmy Tiffany & Co - George Fredericku Kunzovi.
    Nejčastěji se vyskytuje v odstínech světle růžové, ale jsou možné i živější barvy a může dosáhnout vzácných odstínů živé fialové až fialové. Takto zbarven je díky obsahu drobných částeček manganu. Při vystavení intenzivnímu světlu může barva časem vyblednout, proto je lepší jak šperky, tak krystaly chránit před světlem a skladovat třeba v pouzdře či krabičce. A proto se také bohužel kvůli získání jasnější barvy velmi často zahřívá. Kunzite je pleochroický, což znamená, že může měnit barvu dle úhlu, ze kterého se na něj díváte.
    Kunzit řadíme mezi drahé kameny - hojně se využívá v klenotnictví a šperkařství. Jeho tvrdost je 6,5 - 7 Mohsovy stupnice.

  • Kyanit

    Kyanit (zvaný též disten), chemický vzorec Al2SiO5, je trojklonný minerál. Tvrdost 5,5 - 7 Mohsovy stupnice. Název minerálu pochází z řeckého slova κυανος (kýanos) – modrý, podle barvy krystalů. Používá se jako surovina pro výrobu ohnivzdorných a kyselinovzdorných materiálů - izolátory. Díky svým nádherně modrým krystalům je také oblíben u sběratelů. Někdy se užívá také jako drahý kámen (kabošony, fasetové brusy).

  • K2 - azurit v granitu

    Azurit v granitu nebo-li také K2 minerál, pochází z úpatí magické hory K2, pohoří Karákorám v Pákistánu.
    Azurit je zásaditý uhličitan mědi. Typická barva je modrá, podle které byl minerál nazván francouzským mineralogem Francoisem Bendautem roku 1824. Jméno pochází z perského slova „lazhward“, modrý.
    Žuly, též granity, jsou hlubinné vyvřelé horniny obsahující v podstatném množství křemen. Žuly jsou obvykle světlé, šedavě nebo bělavě zbarvené, někdy s modrým odstínem. Známé jsou ovšem také žlutavé, růžové a červené druhy. Žuly jsou stejnoměrně všesměrně zrnité (eugranitické), občas porfyrické. Struktura je hypidiomorfně zrnitá. V odborné terminologii se dnes již výhradně používá označení granit. Název pochází z latinského slova granum, znamenající „zrnko“, termín používaný k označení zrnitých, krystalických hornin.

  • Labradorit

    Labradorit ((Ca,Na)(Al,Si)4O8) je minerál ze skupiny živců. Patří ke skupině plagioklasů a je typický svým mnohobarevným leskem. Obvykle se definuje obsahem anortitu v rozsahu 50 až 70 procent. Charakteristické místo výskytu leží poblíž města Nain v oblasti Labrador v Kanadě, kde ho roku 1770 nalezl a poprvé pojmenoval český misionář, páter Adolf. Pro svůj atraktivní vzhled se někdy používá ve stavebnictví pro obklady interiérů.Nápadná je u labradoritu irizující (měňavá) hra barev s kovovým leskem. Tato takzvaná labradorescence, vzniká interferencí a zrcadlením na submikroskopických lamelách. Tento lesk je převážně modrý, fialový a zelený , někdy se vyskytují i jiné barvy. Ve vzácných případech zahrnuje lesk celé barevné spektrum, takovýto ozdobný kámen se poté nazývá spektrolit.

  • Larimar

    Larimar také zvaný jako „Kámen delfínů", nebo ,,Kámen Atlantidy" patří mezi nejvzácnější polodrahokamy na celém světě. Tento fakt je dán tím, že na světě existuje jediné naleziště této unikátní modré odrůdy pektolitu, kterou larimar je. Larimar se těží pouze v Dominikánské republice, ve velmi malé hornaté oblasti , provincii Barahona. I proto je cena za ty nejkvalitnější kameny larimaru velmi vysoká, pohybuje se v řádu desítek dolarů, u šperků z larimaru až stovek dolarů!

    V Larimaru lze často pozorovat vzor krystalických jehel. Modrá barva se může lišit v intenzitě od velmi lehkých po zeleno-modré až tmavě modré. Nejžádánější barvou je však nebesky modrá.

  • Lapis lazuli/lazurit

    Lapis lazuli je hornina, drahý kámen, který byl ceněný již od starověku pro svoji výraznou modrou barvu. Lapis lazuli se obvykle vyskytuje jako složenina z modrého lazuritu, dále z kalcitu, sodalitu, pyritu, augitu a dalších příměsí. V hojné míře se nachází v Afghánistánu, Rusku v blízkosti jezera Bajkal a v Chile. Většinou se u něj nacházejí hojná naleziště pyritu.Lapis lazuli, známý též jako lazurit, je ve šperkařství velmi oblíbený nádherný modrý kámen. Nejkvalitnější lapis lazuli je tmavě modrý s drobnými zlatavými skvrnkami tvořenými pyritem. S trochou fantazie si můžeme kvalitní lapis představit jako tmavomodrý kámen posypaný zlatými flitry. Naopak v méně kvalitním lapisu jsou zřetelně viditelné žilky bílého vápence. Obecně lze tedy říci, že čím je lapis lazuli tmavší a obsahuje viditelná zrnka pyritu, která na slunci zlatě září, tím je také kvalitnější, vzácnější a dražší.V Chile je lapis lazuli považován za národní kámen.Z mytologického hlediska je lapis považován za velmi mocný kámen. Některé báje dokonce tvrdí, že byl využíván při tradičních šamanských a čarodějnických rituálech. Lapis byl také použit k dozdobení zlaté posmrtné masky Tutanchamona.

  • Lodolit (křišťál s...

    Lodolit je typ křemene (křišťálu) s jedinečnými inkluzemi. Žádný kámen není nikdy stejný. 

  • Malachit

    Malachit je uhličitan mědi s OH skupinou. Malachit má zpravidla zelenou barvu, která se může pohybovat v odstínech od světle zelené až po černozelenou. Je neprůhledný. Nejčastěji se vyskytuje v podobě práškovitých, zemitých, vrstevnatých, ledvinitých a krápníkovitých agregátů. Příležitostně také ve formě malých sloupcovitých a jehlicovitých krystalů. Jeho výskyt je vázán na oblasti výskytů sulfidů mědi, např. chalkopyrit, jejichž přeměnou vzniká.
    Malachit byl používán jako minerální pigment v zelených barvách od starověku, velmi citlivý na kyseliny a kolísání v barvě. V 19. století v oblastech s vyšší akumulací byl využíván jako méně významná ruda mědi, jelikož obsahuje až 55 % až 57,4 %mědi. Nacházen byl na většině mědnatých ložisek, dříve byl nazýván jako skalní zeleň.
    Název minerálu pochází z řeckého slova malache označující sléz a sytě zelenou barvu.
    Dříve byl malachit označován jako méně výrazná ruda mědi. Jako drahý kámen se zpracovává odedávna. Už ve starém Egyptě z něj vyřezávali kameje, amulety a jiné ozdobné předměty. Znali ho i staří Řekové a Římané. Drcený se používal jako barvivo v malířství, nebo jako líčidlo.

  • Měď

    Měď (chemická značka Cu, latinsky Cuprum) je ušlechtilý kovový prvek načervenalé barvy, používaný člověkem již od starověku. Nejstarší doklady o tavení tohoto kovu v primitivních pecích, v nichž se topilo datlovými peckami nebo suchým trusem, pocházejí z 3. tisíciletí, a to ze severní Mezopotámie. V období Římské říše se měď těžila hlavně na Kypru, proto dostala název сyprium (kov Kypru), později se zkrátil na сuprum. Český název měď (a obdobně v ostatních slovanských jazycích) pochází se staroperštiny, která tento kov nazývala med. Území Persie (přibližně dnešní Írán, Afghánistán) patřilo k nejstarším nalezištím měděné rudy. Vyznačuje se velmi dobrou tepelnou a elektrickou vodivostí, dobře se mechanicky zpracovává a je odolná proti atmosférické korozi. Měď je v zemské kůře přítomna poměrně vzácně. Odhaduje se, že její obsah činí 55 – 70 ppm (mg/kg). V mořské vodě se její koncentrace pohybuje pouze na úrovni 0,003 miligramů v jednom litru. Předpokládá se, že ve vesmírupřipadá na jeden atom mědi přibližně 1 miliarda atomů vodíku. Ryzí měď se v přírodě nachází, ale vzácně ve větším množství a vyskytuje se tedy převážně ve sloučeninách. Elementární se ve větší míře vyskytuje u Hořejšího jezera v Severní Americe. Nejčastěji ji nacházíme ve formě sulfidů.

  • Meteorit

    Meteorit je menší kosmické těleso (původně meteoroid), které díky příznivým podmínkám dopadlo na povrch Země (popřípadě jiné planety). Rychlost meteorů v atmosféře dosahuje obvykle od 11 do 72 km/s.[1] Pro malá tělesa se používá označení mikrometeorit. Většina meteoritů se při průletu zemskou atmosférou roztaví a vypaří. Zda aspoň část tělesa dopadne na zem, závisí na několika okolnostech, z nichž nejdůležitější je hmotnost původního meteoroidu a rychlost, s jakou vstoupil do atmosféry (při rychlosti 11 km/s může na zem dopadnout i meteoroid o původní hmotnosti 10 kg). Dalším faktorem je struktura meteoroidu: železné meteoroidy (siderity) při průletu atmosférou méně odtávají, takže s větší pravděpodobností doletí až na zem. Křehčí chondritické meteory se obvykle rozpadnou na menší části, které se snadněji vypaří; proto jen při velké vstupní hmotnosti mohou dopadnout na zem. Posledním podstatným faktorem je výška, v jaké meteor přestal zářit. Je-li to více než 30 km nad zemí, pak je velká pravděpodobnost, že se celé těleso vypařilo v atmosféře.

  • Moqui Marbles

    Moqui Marbles jsou železito-pískovcové konkrece převážně kulovitého tvaru, vyskytující se v některých lokalitách v oblasti Koloradské plošinyna jihu a jihovýchodě státu Utah. Název těchto zajímavých kamenů je odvozován od dřívějšího jména indiánského kmene Hopi - Moqui. Jedná se o konkrece různých odstínů okrové, hnědé až tmavě hnědé barvy v závislosti na obsahu železa. Konkrece, obvykle o velikosti 1 - 5 cm, mívají kulovitý, případně čočkovitý tvar, někdy vytvářejí po spojení dvou či více kuliček tvary podlouhlejších trubic. Křemitá hmota kuliček je prostoupena hematitem, který vytváří pevný "obal" konkrece, zatímco střed kuličky bývá vyplněn křemičitým tmelem, často též s příměsí železa. Podmínkou vzniku těchto konkrecí byla přítomnost vody. Železo, rozpuštěné v podzemní vodě, se vysráželo v podobě hematitu a goethitu a vytvořilo na křemičitých zrnech železité povlaky. Od obsahu železa v těchto konkrecích je odvozena i jejich tvrdost. Vlivem dlouhodobého zvětrávání a eroze pískovcových masívů a následného odnosu písku se tyto pevné železité konkrece postupně objevily na povrchu.

  • Nuumite

    Nuummite je velmi vzácná metamorfní hornina sopečného původu. Vznikl před cca 3 miliardami let. Skládá se z amfibolických minerálů gedritu a anthophyllitu. Je pojmenován podle oblasti Nuuk v Grónsku, kde byl nalezen. Nuummite je obvykle černé neprůhledné barvy se zlatavými proužky pyritu, pyrhotinu a chalkopyritu.  Jiskřivá hra barev je způsobena jeho vláknitou strukturou (střídavými vláknitými vrstvami). Díky změně úhlu pohledu nebo osvětlení vzniká u Nuummitu jev zvaný iridescence. Jeho jediné naleziště se nachází v Grónsku. Tento vzácný minerál je velmi často vyhledáván sběrateli a obchodníky s drahokamy.

  • Nefrit

    Nefrit je lidstvu znám už od nepaměti. Je značně odolný proti poškrábání, nárazům apod. Z tohoto důvodu z něj byly vyráběny nejen dekorativní předměty či šperky, ale také pracovní nástroje.Tento pozoruhodný kámen se těšil velké oblibě především v Babylonu a staré Číně. Sumerové tvrdili, že dokáže efektivně řešit různé neočekávané životní situace. Číňané ho zase s oblibou používali při náboženských obřadech.

    Spousta lidí si nefrit plete s jadeitem. Skutečnost je však taková, že jadeit je pyroxen, zatímco nefrit paří mezi amfiboly. Oba tyto kameny nicméně mají na psychickou i fyzickou stránku člověka v podstatě totožné účinky.

  • Obsidián

    Obsidián je druh sopečného skla, horniny, která vzniká následkem magmatické činnosti, kdy dojde k rychlému kontaktu žhavé kyselé a viskózní lávy s chladným prostředím a následnému rychlému utuhnutí. Hornina je velmi bohatá na sloučeniny SiO2 a jedná se o přírodní formu skla.
    Od paleolitu a neolitu se obsidián využíval na výrobu nástrojů, převážně škrabek, hrotů oštěpů nebo nožů. Nejstarší archeologický nález dokládající využívání obsidiánu spadá do Mezopotámie před přibližně 9000 lety. V Jižní Americe byl využíván indiánskými kmeny jako ochrana před zlými silami, zachovaly se opracované předměty vyrobené z obsidiánu. Jsou mu přisuzovány do dneška magické vlastnosti nebo léčebné účinky, ale jejich výskyt nebyl nikdy vědecky prokázán. S rozvojem zpracování kovů začal obsidián ztrácet na důležitosti a začal se využívat jako dekorační či okrasný kámen do šperků.

  • Olivín (peridot)

    Olivín (peridot) je kosočtverečný minerál s proměnlivým podílem hořčíku a železa v závislosti na podmínkách při jeho vzniku. Právě železo způsobuje zelené zabarvení kamene. Olivín vzniká krystalizací z magmatu s nízkým obsahem křemíku. Nazván byl podle olivově zeleného zbarvení, které spojovalo slova oliva a zelený (v angličtině slovo green), ale jeho název byl několikrát zaměňován. Staří Římané používali název Topazos dle ostrova, kde byl těžen a francouzští klenotníci později pak používali název peridot. Mimo Zemi byl výskyt olivínu také prokázán na Marsu (kde ho nalezl a identifikoval robot Opportunity) a vyskytuje se mj. zřejmě i v plášti planetky Vesta.
    Drahokamová odrůda olivínu se nazývá chryzolit - podle řeckých slov chrysos = zlato a lithos = kámen. Tvrdost olivínu je 6,5 až 7 Mohsovi stupnice. Nejčastěji se vyskytuje v barvě žlutozelené, olivové, dále pak žluté a hnědé. V Egyptě se od pradávna užíval jako ochranný kámen proti duchům a negativním energiím.

  • Opál

    Opál je minerál, hydrogel s kolísavým obsahem vody, jehož chemický vzorec je SiO2 . n H2O. Voda zde bývá zastoupena nejčastěji mezi jedním až třemi hmotnostními procenty, ale v některých případech může dosahovat až 20 %. Ve světě se vyskytuje mnoho odrůd opálu, jako např. drahý opál, ohnivý opál, dřevitý opál či keříčkovitý opál.[1] Opál vzniká z vychladlých postvulkanických roztoků vysrážením křemičité substance. Typická hra barev, tzv. opalizace u drahého opálu vzniká světelnou interferencí na rozhraní mikroskopických vrstviček gelovitých kuliček opálu.
    Geneze opálu není zcela uspokojivě vysvětlena. Předpokládá se, že opály vznikají za zvýšených teplot a tlaků z křemičitanů, které se můžou buď uvolňovat z organických zdrojů jako z křemičitých schránek rozsivek, jehlicí mořských hub, anebo z anorganických zdrojů jako jsou silikátové minerály, či křemen. Křemičitá složka se pozvolna rozpouští v alkalickém prostředí a při změně podmínek prostředí na kyselé a současně snížení tlaku nastává opětovné srážení křemene v podobě opálu.Vlivem nepříliš pevné atomární vazby mezi atomy kyslíku a křemíku jsou opály poměrně nestabilní minerály, které se snadno poškodí. Při kontaktu s jiným materiálem se často poškrábají, či při pádu se mohou roztříštit na menší tělesa. Některé druhy opálu jsou schopny měnit svoji barvu v závislosti na teplotě a to i při kontaktu s lidským teplem. Mají schopnost vázat vodu a nečistoty, což může vést také ke změně jejich barvy, pokud jsou vystaveny vodě.

  • Opál - dendritický...

    Dendritický opál (mechový opál, keříčkový opál) – bílý, neprůhledný a bývá prostoupen sítí jemných černých dendritů (oxidů či hydroxidů železa nebo manganu). Opál je minerál, hydrogel s kolísavým obsahem vody, jehož chemický vzorec je SiO2 . n H2O. Voda zde bývá zastoupena nejčastěji mezi jedním až třemi hmotnostními procenty, ale v některých případech může dosahovat až 20 %. 

  • Opál - Peru

    Peruánský opál je velmi vzácný minerál jehož nalezištěm jsou Andy. Je národním kamenem Peru. Jeho barva je zeleno-modrá, často popisovaná jako ,,Karibská modř". Další známou barvou je také růžová.

  • Petalit

    Krásný křemičitan objevený již v 19. století. Naleziště jsou v Brazílii a Austrálii a nejčastěji se používá pro výrobu šperků. V esoterice má funkci kamene, který usnadňuje spojení s andělskou říší. Uklidňuje mysl a často si jej berou k ruce šamani pro své rituály. 

  • Pietersit

    V nádherném kameni pietersitu je doslova zakleta sama podstata, síla a krása letní bouřky, neboť v pietersitu vidíte brilantní záblesky zlatého světla uprostřed vířících mraků v nejhlubší modré barvě. Pietersit je znám také jako Kámen blesků či Kámen bouře, protože je nabit silnou energií, která je téměř až hmatatelná. 

  • Pyrit

    Pyrit (též železný pyrit, či kyz železný, chemicky disulfid železnatý) je velmi hojný minerál a důležitá železná ruda. Obvykle má zlatavou barvu, pro kterou bývá někdy neznalými zaměňován se zlatem, proto se mu taky někdy říká zlato hlupáků či kočičí zlato. Často se ale může objevovat se zelenalým nádechem, nebo kovově modrými, červenými a zelenými povlaky, které se odborně nazývají náběhové barvy. Je to nejrozšířenější sulfid v zemské kůře vůbec. Název pyrit pochází z řečtiny a je odvozen od slova oheň, protože po úderu z něj často odlétají jiskry. Jeho chemický název je disulfid železnatý. Nejčastěji je zrnitý, kusový, vtroušený, ale občas je možné nalézt i v podobě radiálně paprsčitých, hlízovitých či ledvinovitých agregátů. Často se nacházejí dobře omezené krystaly ve tvaru krychle. Od zlata se pozná podle rozdílného vrypu, který má černý a podle toho, že není kujný. Oproti chalkopyritu má vyšší tvrdost. Pyrit vystavený venkovním vlivům se přemění na limonit a kyselinu sírovou respektive sírany. Při otloukáním kladivem je možno cítit charakteristický zápach po síře a vidět jiskry. Pyrit je polovodič.

  • Quantum quattro

    Quantum Quattro existuje v několika podobách u nás jej najdete také mezi vzácnými kameny. Naleziště tohoto kamene jsou v Namíbii.

  • Rodochrozit
  • Rubelit/červený turmalín

    Krásný sytě růžový rubelit, nebo chcete-li červený turmalín, podporuje chuť do života a dodává svému majiteli energii a odvahu. Říká se, že je také kamenem, který přináší do domácnosti peníze a úspěch. Krásné kousky nejen pro sběratele, ale také pro ty, kdo se vyznají v esoterice.

  • Rubín

    Rubín je růžový až červený drahokam sestávající převážně z minerálu korundu (Al2O3) s příměsí chromu způsobující zbarvení. Stupeň tvrdosti na Mohsově stupnici je 9. Mezi největší naleziště rubínů patří zejména Afrika, Asie (Barma), Austrálie, Grónsko, Madagaskar. Nejstarší naleziště rubínů jsou náplavy řek jihozápadní Srí Lanky (řeka Kaliganga) se starým centrem Ratnapury. Rubíny jsou žádané magické a klenotnické minerály. Jejich barva je oranžovočervená, malinová, slabě červená, sytě červená, rudá, jako krev - známá také jako ,,holubí krev" - takto zbarvené rubíny jsou ty nejvzácnější! Rubín je jedním z nejcennějších drahých kamenů, jehož hodnota může být někdy dokonce vyšší než cena přibližně stejně vekých diamantů. 

  • Rubín v zoisitu
  • Růženín

    Růženín je průsvitná až průhledná odrůda křemene s růžovou barvou. Obvykle netvoří krystaly (pokud ano, tak jejich délka nepřesahuje 1 cm), vyskytuje se v podobě masivních agregátů. Růžové zbarvení dotváří stopy manganu a mléčný vzhled jehličkovité inkluze rutilu. Krystaly růženínu jsou velmi vzácné; obvykle se nachází v podobě celistvých kusů, které mohou být řezány nebo broušeny ve tvaru čočkovce nebo jako korále. Průhledný materiál je vzácný; růženín je obvykle zakalený nebo popraskaný, zčásti proto, že je křehký. Uzavřeniny rutilu v růženínu mohou vytvořit asterický efekt, je-li kámen vybroušen ve tvaru čočkovce. Z ezoterického hlediska podporuje lásku a něžnost a pomáhá při nesmělosti. Dále se uvádí, že rozvíjí duševní tvořivost a oživuje fantazii, pomáhá při neurózách a stavech úzkosti.

  • Sagenit (Venušiny vlasy)

    Sagenit je odrůda rutilu, jehož jehličkovité krystaly tvoří mřížkovité prorostlice v biotitu nebo v křemenu.
    Je známý také pod názvem ,,Venušiny vlasy". Používá se ve šperkařství jako drahokam.

  • Safír
  • Selenit
  • Serafinit

    Kámen serafinit je drahokamová varieta minerálu klinochlor patřící do skupiny chloritů připomínající slídy. Tento překrásný a vzácný drahý kámen se v této podobě vyskytuje pouze na jediném světovém nalezišti v oblasti Bajkalského jezera ve východním Rusku. Serafinit má tmavou zelenou až světle šedozelenou barvu, ve které jsou jemná vlákna bílého lesklého žíhání. Při vhodném vedení řezu krystalem se objevují perleťové struktury něžných peříček andělských křídel. 

  • Skapolit

    Skapolit se skládá z několika minerálů - křemičitanů sodíku a vápníku, s proměnlivým chemickým složením. V krystalové struktuře skapolitů se vzájemně zastupují jednak sodík, vápník, draslík, železo, chlor, fluor a další. Skapolity jsou obvykle bílé nebo světle zelené, žluté, oranžové, růžové, fialové, popřípadě i modré. Bývají neprůhledné až průsvitné či dokonce průhledné, skelně lesklé. Skapolity drahokamové kvality se užívají také v klenotnictví.

  • Sluneční kámen

    Sluneční kámen je druh matného, průsvitného, někdy až průhledného živce. Díky malým destičkovým minerálním inkluzím uvnitř kamene (obvykle to bývají inkluze mědi, hematitu nebo goethitu), které vytvářejí jasné kovové záblesky, můžeme spatřit optický jev zvaný ,,aventurescence". Sluneční kameny můžou být různě zbarvené - od jasně oranžové až okrové barvy po čiré a průhledné s inkluzemi. Mezi nejznámější světová naleziště patří z USA, Mexiko, Tanzánie, Indie, Srí Lanka, Austrálie. Při nakupování je ale třeba obezřetnosti, sluneční kámen se řadí spíše mezi vzácné minerály a drahé kameny, a je často obchodníky zaměňován za levnější syntetický avanturín. 

  • Smaragd
  • Spinel

    Spinely jsou oblíbenými klenotnickými kameny, které se svoji krásou vyrovnají safírům a rubínům. 

  • Super7

    Super7 (Supersedma, Svatá sedma, Melodystone) je průhledný až neprůhledný kámen, který může oplývat několika barvami: od hnědé, přes oranžovou a fialovou, až po rudou. Tento vzácný kámen je složen z různého poměru 7 léčivých kamenů: záhněda, ametyst, sagenit (rutil v křišťálu), goethit, lepidokrit, křemen a kakoxen. Právě rozdílné poměry těchto kamenů dají vzniknout jedinečné barvě minerálu Super 7.

    Jedná se o jeden z nejsilnějších léčivých kamenů na světě. Naleziště tohoto unikátního kousku můžeme najít v Brazílii a v USA. Super sedmička je o to více unikátní, neboť jeho naleziště jsou téměř vytěženy a kámen je na trhu k dostání jen v omezeném množství.

    Jeden z hlavních a velmi důležitých drahých kamenů v Super 7 je kakoxen. Kakoxen je vzácný minerál skupiny fosfátů, který je znám od roku 1825 a byl popsán právě v České republice v dolu Hrbek.

    Je velmi vzácný a má překrásnou neopakovatelnou kresbu. Hojně se využívá ve šperkařství.

  • Šungit

    Šungit je neporézní polyminerální uhlíková hornina, která dostala svůj název podle místa výskytu, karelské vesnice Šuňga na břehu Oněžského jezera, kde byl šungit poprvé objeven.
    Šungit je na pohled neprůsvitný černý kámen s více či méně výrazným kovovým leskem. Stáří šungitu je kolem 2 miliard let. Jedná se o negrafitizovaný, témeř čistý nekrystalický uhlík vzniklý pravděpodobně z mikroskopických řas. Naleziště se nachází v Karélii v severozápadním Rusku. V oblasti Karélie se nacházely dnes již neexistující šungitové lázně, založené v 18. století ruským carem Petrem Velikým, kde se léčily hlavně děti.
    Šungit má sorpční schopnosti, které jsou však nižší než u aktivního uhlí. Je známo, že šungit čistí vodu, absorbuje obsažené škodlivé látky a současně vodu obohacuje o zdraví prospěšné stopové prvky. Šungit obsahuje vysoký podíl vzácné formy uhlíku, fullerenu, který působí jako antioxidant a výborný přírodní filtr.
    ELITNÍ ŠUNGIT - je považován za mineralogickou raritu. Obsahuje 90 až 98% uhlíku a 3 - 4krát více fullerenů, než běžný šungit.

  • Tanzanit

    Tento krásný modrofialový kámen byl objeven v Tanzanii skupinou domorodých obyvatel - Masajů. Někteří z pastevců si všimli zajímavých kamenů, které při vystavení vysoké teplotě např. při požáru nebo zasažení bleskem zmodrají. Masajové věřili, že tanzanit je symbolem narození, proto se tento drahokam stal oblíbeným darem k narození prvního dítěte. 

    Tanzanit byl od okamžiku svého objevení v roce 1967 nadšeně oslavován jako "drahokam 20. století”. Drahokam proslavila po celém světě společnost Tiffany & Co, která rovněž vybrala jeho název, a to podle místa jeho jediného naleziště - východoafrické Tanzanie. 

  • Tektit

    Tektit je hornina, která vzniká dopadem mimozemského tělesa (meteorit) na zemský povrch. Během dopadu se uvolňuje během krátké doby obrovské množství energie, která se přeměňuje na teplo, což má za následek proběhnutí metamorfních pochodů, během kterých se původní horniny přeměňují na novou horninu - tektit. Tektit má převážně sklovitou strukturu a lze ho přirovnat k přírodnímu sklu respektive obsidiánu.

  • Topaz
  • Tugtupit

    Tugtupit je velmi vzácný minerál, s tvrdostí 4. Luminiscence pod UV světle růžová. Tugtupit se využívá jako drahý kámen. Jsou známé jen dvě lokality - Grónsko-Tugtup a Rusko-Kola, kde se tugtupit vyskytuje v nevzhledné formě s nedokonalou barvou. Minerál pojmenován podle lokality Tugtup v grónsku. 

    Eskymácká legenda říká, že milenci mohou svou láskou způsobit, že kámen bude zářit rudě jako oheň a síla jeho záře bude stejná, jako síla jejich lásky.

  • Turmalín
  • Turmalín - Skoryl

    Skoryl (černý turmalín), chemický vzorec NaFe2+3Al6(BO3)3Si6O18(OH)4, je trigonální minerál ze skupiny turmalínu. Název má pravděpodobně podle místa, odkud byl poprvé popsán: obec Zschorlau, spolková země Sasko, Německo.

    Obvykle černý a zcela neprůhledný skoryl může být vzácně i hnědočerný, modročerný nebo dokonce modrý. Skorylu dodává barvu železo a sodík. Nachází se v různých typech hornin.

    Krystaly jsou prizmatické, jehličkovité, vždy podélně rýhované. Dále tvoří zrnité, kompaktní, stébelnaté až vláknité agregáty, uspořádané nepravidelně nebo paprsčitě (turmalínová slunce).

    Turmalín je název z indického turamalí, „pokrytý prachem“. Turmalín je piezoelektrický a přitahuje tak částečky prachu a popela. Indové znali turmalíny z Hindukúše a Srílanky. Jedná se o nejsložitější silikát v přírodě. Japonští mistři zen-buddhismu ho pokládali za nepohyblivou živou bytost. Bráhmanismus ztotožňoval turmalín s šivalinga, sloupem absolutní záře Šivy, krále jogínů.

  • Tygří oko

    Tygří oko je minerál, řazený mezi drahé kameny. Jedná se o odrůdu křemene (SiO2), jejíž zbarvení a vlastnosti jsou ovlivněny příměsí minerálů, obsahujících oxidy a hydroxidy železa , jako je například goethit nebo limonit. Minerál tygří oko vzniká v důsledku zvětrávání z podobného, avšak tmavšího, do modra zbarveného minerálu sokolího oka. Prapůvodním minerálem je riebeckit  ze skupiny amfibolů, pojmenovaný podle německého cestovatele Emila Riebecka. "Tygří oko" s příslušným optickým efektem, napodobujícím oko šelmy či dravce, vzniká tak, že v původním minerálu jsou krokydolitová (azbestová) vlákna nahrazena poloprůhledným chalcedonem (křemenem) nebo hydroxidy železa. Nejznámější naleziště se nacházejí v Africe, Indii, Myanmaru či Austrálii.

  • Tyrkys

    Tyrkys je matný modro-zelený minerál, chemicky tetrahydrát tetrakis(fosforečnanu) oktakis(hydroxidu) hexahlinito-měďnatého, či CuAl6(PO4)4(OH)8.4H2O. Byl znám pod mnoha jmény, ale uchytilo se až jméno tyrkys, které pochází z francouzského turques, což bylo označení pro Turky, protože se tento kámen prvotně přivážel z Turecka do Evropy z historických perských nalezišť. Plinius starší tento minerál označoval jako Callait a Aztékové jej znali pod názvem Chalchihuitl. Jedná se o sekundární minerál vznikající v přípovrchových částech hornin bohatých na vodu a se zvýšeným obsahem mědi a fosforu a to v sedimentech, především v pískovcích. Magmatického původu bývá ve vulkanitech bohatých na dutiny, které rád vyplňuje.
    Jedná se o velmi vzácný a cenný nerost, jenž byl používán jako klenot a dekorační kámen po tisíce let. Své oblíbenosti vděčí své neobyčejné barvě, která je způsobená příměsí mědi. Aztékové vkládali tyrkys spolu se zlatem, křemenem, malachitem, jadeitem, korály a lasturami, do pravděpodobně ceremoniálních mozaikových objektů, jako jsou masky (některé s lidskou lebkou jako základna), nožů a štítů. Přírodní pryskyřice, asfalt a vosk byly použity pro spojení tyrkysu na základní materiál, což bylo obvykle dřevo, ale také používali kosti nebo mušle. V Persii byl tyrkys národním kamenem po tisíciletí. Používal se převážně na dekoraci objektů (např: do uzdy od turbanů), mešit a dalších významných staveb uvnitř i venku. Perský styl a použití tyrkysu byl později zanesen do Indie. Jeho vliv lze vidět na zlatých špercích (společně s rubíny a diamanty) a v budovách jako je například Tádž Mahal. Perský tyrkys měl často rytiny se zbožnými slovy v arabštině, které byly poté vykládané zlatem. Egyptské použití tyrkysu sahá hluboko do minulosti prvních civilizací, ne-li dříve. Pravděpodobně nejvíce známé kusy tyrkysu jsou ty, které byly objeveny z Tutanchamonova hrobu. Dále zdobí prsteny a náhrdelníky, vše společně se zlatem. Klenot byl zpracováván do kuliček, které se používaly jako výplň. Často ho vyřezávali do motivu skaraba, doprovázený karneolem, lapisem lazuli a barevným sklem. Tyrkys byl spojený s bohyní Hathor. Byl natolik oblíbený u starých Egypťanů, že se stal prvním drahokamem, který napodobovali glazovanou keramikou.

  • Vesuvianit

    Vesuvianit (Idokras) získal svůj název podle známé italské sopky Vesuv. Právě u ní byl poprvé popsán – konkrétně v roce 1759 německým mineralogem A. G. Wernerem. Vesuvianit představuje složitý alumosilikát, který krystaluje v čtverečné soustavě. Vyskytuje se v mnoha barevných variantách - zelené, žluté, hnědé, červené nebo bílé.

  • Záhněda

    Záhněda je odrůda křemene (oxid křemičitý), která je zabarvená příměsí hliníku, sodíku a lithia. Tmavě hnědá až černá, téměř neprůsvitná odrůda křemene se nazývá morion, hranice mezi záhnědou a morionem je diskutabilní. Záhněda se využívá jak ve zlatnickém průmyslu, tak v léčitelství. Jsou jí přisuzovány uklidňující a pročisťující účinky. Na Mohsově stupnici tvrdosti má tvrdost 7. Typický tvar krystalu je šestiboký hranol s dvěma klenci, u kterého bývají plochy hranolu vodorovně rýhovány. Běžně však dochází k dvojčatění nebo růstu polykrystalů, ale setkáváme se také s monokrystaly

na stránku
Zobrazeno 1 – 9 z 470 položek
Zobrazeno 1 – 9 z 470 položek