Labradorit – přírodní minerály a leštěné kameny

Labradorit – živcový minerál s výrazným optickým jevem labradorescence

Labradorit je vápenato-sodný člen plagioklasové řady živců, který se vyznačuje charakteristickým optickým jevem označovaným jako labradorescence. Při vhodném úhlu dopadu světla se na jeho povrchu objevují intenzivní modré, zelené, tyrkysové, zlaté, oranžové nebo vícebarevné záblesky. Samotný minerál přitom může mít šedou, šedozelenou, bělavou až téměř černou základní barvu.

Labradorit patří do skupiny plagioklasů a jeho chemické složení leží mezi albitem bohatým na sodík a anortitem bohatým na vápník. Za labradorit se obvykle označují členy plagioklasové řady obsahující přibližně 50 až 70 % anortitové složky. Jeho obecný chemický vzorec lze vyjádřit jako (Ca,Na)(Al,Si)₄O₈.

Největší estetickou hodnotu mají kusy s výraznou, plošně rozvinutou labradorescencí a čistým povrchem bez hlubokých prasklin. Labradorit se zpracovává do kabošonů, korálků, přívěsků, náramků, dekorativních předmětů a leštěných volných tvarů. Surové krystaly, štěpné bloky a vzorky v matečné hornině jsou ceněny také mineralogickými sběrateli.

Jak labradorit vzniká

Labradorit vzniká především krystalizací z magmatu v bazických a intermediálních vyvřelých horninách. Je běžnou součástí gaber, noritů, bazaltů, anortozitů a některých dioritů. Vyskytovat se může také v metamorfovaných horninách, které prošly přeměnou za vysokých teplot a tlaků.

Při chladnutí původně homogenního plagioklasu dochází k mikroskopickému oddělování lamel s mírně odlišným chemickým složením. Tyto velmi tenké vrstvy střídající se v krystalové struktuře rozkládají, lámou a interferují s dopadajícím světlem. Výsledkem je barevný optický efekt viditelný pouze z určitých směrů.

Intenzita labradorescence závisí na tloušťce a pravidelnosti lamel, orientaci řezu, čistotě materiálu a úhlu pozorování. Při nevhodném vybroušení může jinak kvalitní labradorit působit šedě a nevýrazně, zatímco správně orientovaný kámen odhalí rozsáhlé barevné plochy. Zkušený brusič proto před zpracováním pečlivě vyhledává směr nejsilnějšího optického efektu.

Co je labradorescence

Labradorescence není povrchové zbarvení ani barevná vrstva nanesená na kámen. Jde o vnitřní optický jev vznikající interferencí světla v mikroskopických lamelách plagioklasu. Barevné záblesky se proto mění podle natočení kamene, směru osvětlení a polohy pozorovatele.

Nejčastější jsou modré a modrozelené odlesky, ale kvalitní materiál může vykazovat také zlaté, žluté, oranžové, růžové a fialové tóny. Labradorit s širokým barevným spektrem se na trhu někdy označuje obchodním názvem spektrolit. Tento název se původně vztahoval zejména na vysoce kvalitní finský labradorit s mimořádně výraznými vícebarevnými efekty.

S labradorescencí se někdy zaměňuje adularescence typická pro měsíční kámen. Adularescence má obvykle jemnější, mléčně modrý nebo bělavý vzhled, zatímco labradorescence vytváří ostřejší, sytější a barevně výraznější záblesky.

Hlavní naleziště labradoritu

Labradorit se nachází na více kontinentech, ale jednotlivá naleziště se výrazně liší intenzitou barvy, velikostí barevných ploch, průhledností i kvalitou suroviny.

• Kanada: Labradorit byl popsán podle poloostrova Labrador, kde byl znám již v 18. století. Kanadský materiál často vykazuje modré, zelené a zlaté odlesky.
• Madagaskar: patří mezi nejvýznamnější současné zdroje šperkového a dekoračního labradoritu. Materiál může mít výrazné modré, zelené, zlaté i vícebarevné záblesky.
• Finsko: lokalita Ylämaa je známá spektrolitem s mimořádně intenzivním a širokým barevným spektrem.
• Ukrajina: labradorit a labradoritické horniny se zde vyskytují ve velkých blocích a využívají se také jako dekorativní stavební kámen.
• Rusko, Norsko, Mexiko, USA, Austrálie a Indie: další oblasti s významnými výskyty labradoritu a plagioklasových hornin.