Povídá se, že v jantaru je zakletý čas. Jedná se totiž o fosilizovanou pryskyřici, někdy řazenou mezi minerály, jindy mezi organogenní sedimentární horniny, starou nejčastěji kolem 50 milionů let (je však známý jantar o stáří až 320 milionů let, tedy pocházející z prvohorního karbonu).

Nejběžnější a nejznámější barva jantaru je zlatavě žlutá až medová, vzácnější formy jsou pak zbarveny do červené, bílé, modré a zelené.

Jantar je organického původu a má amorfní strukturu. Jeho složení se liší v závislosti na stromu, ze kterého pochází, i když všechny druhy jantaru obsahují terpeny nebo složky, které jsou společné ztvrdlým pryskyřicím. Obsahuje četné inkluze, včetně částí rostlin - listů, květů, jehličí, ale také těl mnohých živočichů - škorpionů, hlemýžďů, žab a ještěrek nebo hmyzu. Nejstarší dochovaný jantar se zachovaným hmyzem pochází z období druhohorního triasu a má stáří asi 230 milionů let.

Jantar je díky svým jedinečným vlastnostem velmi oblíbený nejen mezi sběrateli, ale také mezi klenotníky. Výroba šperků a ozdobných předmětů z jantaru má dlouhou tradici, neboť je lidé zpracovávali od mladší doby kamenné. Šperky a amulety z jantaru používali lidé i v dalších kulturách (např. starověké Řecko, Řím, Máyská, Incká a Aztécká civilizace), věřili jejich síle a mnohdy jej využívali i jako talisman nebo léčebný prostředek. I v dnešní době jsou jantarové korálky velmi oblíbené u maminek, které je používají k tišení bolesti, když dětem rostou zoubky.

Další uplatnění jantaru – přesněji jantarové silice - najdeme díky jedinečné a nenapodobitelné vůní při výrobě vonných esencí a parfémů.